Co se týče Tomášova zklamání, vyrovnal se mu Milan Hroch, který byl sice taky vylosován, ale marně doufal, že se nebude rozpatlávat jeho pád na naolejovanou dráhu z roku 2019. Přesvědčil jsem ho, že aspoň něco dělám pořádně. Nebojte, taky si ho prohlédnete, je na fotce všech odměněných, čili vedle těch, co už jsem vyjmenoval, jsou na ní i vítězové. Ti se k prvnímu místu museli ještě probojovat přes finále, které hrálo osm nejlepších žen a osm mužů. Jasnými favority byli Markéta Schönbaumová, která měla v kvalifikaci o dvanáct bodů lepší průměr, než její největší soupeřka, Kateřina Vondrová a Václav Picek, který byl dokonce o třináct bodů lepší průměr, než Milan Křivohlávek. Jenže do finále si nese vítěz bonus osm bodů, druhý sedm atd., takže vyhrát může každý. Toho vy(zne)užila Ludmila Ryšavá, která o bod porazila Markétu Schönbaumovou a Růženu Kvapilovou.
A muži? Jen blázen by si znepřátelil šéfa, takže Václav Picek ukázněně sklonil hlavu před Filipem Ambrožem. Oba hráli skvěle, Filip vyhrál o sedm bodů a oba drtivě porazili Milana Křivohlávka, a samozřejmě i ostatní finalisty. Filip napodobil velkého Frantu, který tímto způsobem vyhrál minule.
Platí tady, že „komu čest, tomu čest a komutátor, tomu tátor“, a že je výhodné nepřepálit začátek. Tím jsem zmínil začátek, a co se týká konce, tak doufám, že tímto turnajem naše spolupráce nekončí, protože mně s Vámi bylo dobře. Navíc doufám, že jste si na mě už zvykli, takže se mnou je dobře i Vám.
A ještě jedna rada na závěr. Jen málo z Vás se dostalo na fotku, o něco víc Vás je zmíněno v komentáři. Pokud se chcete na fotku dostat, musíte něčím zaujmout. A s tím by Vám mohl poradit pan Hroch.