15
nejbizarnější nehoda
S radostí můžeme také konstatovat, že se nám při všemožných služebních cestách vyhýbají havárie. Občas se přihodí ťukaneček, odřeninka, zmačkaninka – ale nic vážného. Nejvíc jich má z pochopitelných důvodu za sebou Iva Č., ale s dvěma výjimkami, kdy přece jen vznikly na autech větší škody, to byly banality bez zranění a protože se počtem kilometrů řadí k milionářům, nejsou to statisticky špatné výsledky. Svou nejbizarnější nehodu sem však musím zařadit. Rok si nepamatuji, ale byla zima – sníh, náledí, mlha, nepříjemný úsek cesty s častými sněhovými jazyky kousek za Hlinskem. Na kopečku jsem najela na zmrazek, hodilo mě to na jednu stranu silnice, na druhou, auto se zarazilo o shrnutou hromadu sněhu a převalilo se na ni na bok. Sesunula jsem se já i všechny věci na sedadlech a v přihrádkách, takže mobil jsem nemohla našmátrat. Naštěstí zastavilo první auto, které jelo kolem, milý starý pán se přesvědčil, že nejsem zraněná a zavolal hasiče a policii. Hasiči tam byli vzápětí a začala komická záchranná akce, neboť nesměli auto postavit na kola, když jsem byla uvnitř. Otevřeli tedy dveře spolujezdce, které byly v této poloze nahoře, jako poklop od tanku a začali mě přesvědčovat, že prostě musím vylézt, což mi vzhledem k mé postavě připadalo mírně řečeno nereálné. Ale snad ti šikovní mladí chlapci zapůsobili na mé ego, opravdu jsem se po sedadlech „vyšplhala“ nahoru a s trochou pomoci z auta vylezla. Postavit ho zpět na kola už pak byla pro naviják hračka. Mezitím dorazil policista a marně přemýšlel, za co by mě zkasíroval. Doklady v pořádku, nikomu se nic nestalo, žádná škoda. Takže poslední spásný nápad: „Tak mi aspoň dýchnete“. Zase nic. Pokrčil rameny a odevzdaně pravil: „Tak teda jeďte!“ Tak jsme si s hasiči jen zamávali na rozloučenou a já jsem bez dalších potíží odjela. A šťastná tečka na závěr – dodávku jsem do závěje položila tak šikovně, že na ní nebyl ani škrábanec☺!
