Adventní zájezd do Prahy

I když byl loňský adventní zájezd do Prahy na Vánoční koledu s Karlem Rodenem velmi úspěšný, letos jsme s jeho opakováním úplně nepočítali. Ale u dobrého vína ve sklípku bylo tolik dotazů, jestli se letos před Vánoci zase pojede, že jsme nakonec řekli – a proč vlastně ne?

Předpoklady se naplnily a já jsem s radostí vytipovala komedii v Divadle Bez zábradlí, která podle popisu a ohlasů by se mohla fortellákům líbit. Vstřícná zaměstnankyně obchodního oddělení mi rezervovala počet vstupenek tak, aby byl plný autobus a já jsem se pomalu začínala těšit. První adventní sobotu jsme mohli společně vyjet!

Vydatné noční sněžení vykouzlilo opravdu pravou předvánoční atmosféru, jen trošku jsme se obávali, zda silničáři zvládají udržovat všechny cesty sjízdné. Zprávy z různých regionů zněly docela dramaticky, my jsme však měli štěstí. Na to, kolik sněhu napadlo, jsme cestu absolvovali bez problémů, oproti očekávání nebyly dva autobusy potenciálních strávníků problém ani při občerstvení, takže víceméně podle časového plánu jsme dojeli do Prahy. Tam už se účastníci zájezdu vrhli do víru velkoměsta každý podle své chuti a znovu jsme se sešli až v divadle. Pamětníci si možná vzpomněli, že už kdysi jsme se v tomto divadle několikrát královsky bavili, ale pro většinu fortelláků to zřejmě byla premiéra. A podle reakcí publika i pozdějších nadšených názorů si troufám říci, že výběr představení se velice povedl. Výborně napsaná komedie o trošku toporném ochotnickém souboru, který se snaží odehrát své divadelní představení, i když vlastně vůbec nic nefunguje, byla korunována vynikajícími hereckými výkony, líbil se zejména opravdu roztomilý Karel Heřmánek ml. Publikum jistě ocenilo i skvělou spolupráci techniky, protože aby vždy při bouchnutí dveří spadly patřičné předměty vyžaduje velkou zkušenost a neustálou pozornost. Časté výbuchy smíchu svědčily o tom, že diváci se dobře baví a rozchechtané tváře ještě u šatny dávaly tušit, že jsou všichni nadmíru spokojeni.

Vzhledem k tomu, že představení bylo odpolední, měli pak fortelláci ještě dost času projít si trhy, něco nakoupit, ochutnat medovinu, svařák, podívat se na strom na Staroměstském náměstí, i když lidí bylo všude opravdu neskutečně mnoho a pro nás, zvyklé na poklidný maloměstský život, to byl doslova blázinec. Vlastně ani nevím, co všechno účastníci zájezdu stihli – podstatné je, že se všichni vzorně a spořádaně dostavili k odjezdu, jistě plni dojmů (a možná i s plnými taškami) a stejně vzorně dorazili zpět do Lanškrouna.
Možná, že to říkám vždycky, ale negativní názory se ke mně opravdu nedostaly. Naopak, slyšela jsem, že pro někoho to bylo nejlepší divadlo, na jakém jsme kdy byli. Někteří se nechali slyšet, že by šli ještě klidně jednou znovu na totéž. To všechno mě samozřejmě velmi těší, ale také tak trošku zavazuje, spokojenost všech (no alespoň většiny), kteří se s námi na jakékoliv zájezdy vydávají, je na tom vlastně to nejdůležitější. Příští advent je zatím sice v nedohlednu, ale kdoví, třeba zase vyrazíme…

Iva Červinková