Bowlingový turnaj 2019

Bojů o pocty pro vítěze se zúčastnilo jedenačtyřicet hráčů, což je počet dost nepraktický. Štěstí bylo, že organizace byla svěřena skutečnému odborníkovi, takže prostoje byly minimální. Malý problém nastal v závěrečné, finálové hře. Té se obětavě zřekla adeptka na celkové vítězství Alžběta Kovářová, čímž přispěla k plynulosti. Na první fotce, kde je se svou dcerou Ivetou, šťastně provdanou Ambrožovou, je vidět důvod jejího posledního místa. Prsty pravé ruky má omotané tak, že jsem si vzpomněl, jak mi říkali, když jsem ještě sportoval, „kilometr fáče“. Po odstoupení jsme po dvou na dráze odehráli finálovou hru kategorie „elita, jelita“ hrála po třech na dráze, jelit totiž bývá víc.

Systém turnaje měl dvě novinky. Zvykem už se stalo hrát systémem Notap9, což znamená, že i devítka se počítá jako strajk. Novinkou bylo pravidlo, že z odehraných pěti her se počítají čtyři nejlepší, tou druhou pak, že o pořadí nerozhodoval součet odehraných her, bez té nejhorší, ale finálová hra. Aby něco měli z kvalifikačních her ti, co je hráli dobře, tak si k finálové hře připočítávali body, vítěz šestnáct, druhý patnáct… šestnáctý jeden a obdobně to bylo ve finálové hře jelit. To samozřejmě hrálo malou roli, konečné umístění ovlivňoval víc fakt, ve kterých místech se závodníci mezi hrami pohybovali. Pár se jich zdržovalo kolem talířů s jídlem, několik málo si četlo výsledky mých turnajů na nástěnkách (myslel jsem si, že ve fortellu umí číst mnohem víc lidí), drtivá většina však ten čas trávila seznamováním s lanškrounským občanem Vackem, který vystupoval v roli číšníka.

Největší obětí volného času se stal Tomáš Přibyl, jasný vítěz kvalifikace. Naštěstí vedle očí pro pláč mu zbyl i nejvyšší nához turnaje. Dokud byl ještě svěží, hodil 278, na další fotce je s Denisou Křivohlávkovou, jejíž 205 byl nejvyšší nához žen.