VIII. letní tábor fortelláček

Máme za sebou již osmý letní tábor pro děti zaměstnanců. Sešla se opět prima parta dětí i vedoucích a společně jsme prožili čtrnáct dní plných smíchu, zábavy, her, pěší turistiky, ale doufejme i poznání a nových znalostí a zkušeností.

Letos se mírně snížil věkový průměr, sešlo se víc menších dětí a bylo příjemné pozorovat, jak se starší táborníci přirozeně a bez říkání stávají jejich patrony a staršími kamarády, kteří pomohou, když je třeba. Občas někoho skolila drobná nevolnost nebo viróza, ale většinou to nebylo nic vážného. Úrazům jsme se rovněž vyhnuli, sem tam jsme ošetřili drobná zranění nebo štípnutí, ale většinou to spravila náplast s obrázkem. ☺ A novým rysem letošního tábora bylo, že děti měly neskutečný apetit, stále jsme řešili něčí hlad a boxy se svačinami, krabice oplatků i lednice byly neustále prázdné! (Pro ilustraci můj dialog s hladovým Tobíkem: Já mám hlad! Ale vždyť je teprve čtvrt na jedenáct. Stejně mám hlad! Tys nesnídal? Snídal. A svačil? Svačil. A v kolik hodin obědváte doma? No, dřív. A kdy dřív? No prostě dřív! A v kolik hodin teda? Nevím, já ještě neznám hodiny!). Po pondělním seznamování, zdobení čepic, lahví na pití, výrobě táborových alb, sestavení týmů a trošce venkovních her jsme v úterý vyrazili na výlet do nedaleké Březové nad Svitavou. Čekala nás náročná túra k rozhledně Járy Cimrmana a troška adrenalinu v lesním lanovém parku. Vstřícná vládkyně knihovny, která funguje i jako obecní infocentrum, nám umožnila ukrýt se před poledním žárem v chodbě s překrásným klenutým mázhauzem, skvělá pizza bleskem zmizela z krabic a ještě jsme museli přiobjednávat. Sladkou tečkou za hezkým výletem byla závěrečná březovská zmrzlina. ☺ Ve středu jsme dali tradiční a oblíbenou šipkovanou na zámeček, opekli jsme si buřtíky a v rychlém improvizovaném znalostním kvízu (otázky byly samozřejmě přizpůsobeny věku každého soutěžícího) si každý vysloužil malou odměnu.

Ve čtvrtek jsme museli kvůli dešti vynechat vycházku k rybníkům i vodní bitvu, smutně jsme sledovali předpověď počasí a přemýšleli, jak se v tom pršení přesuneme na Knoflík. Ne, že bychom se na základně nedokázali zabavit, všechny volné chvíle nám zabíral fotbálek, ping-pong, malování na obličej, kreativní výstavba z krabic, výroba korálkových šperků a spousta dalších her, ale na Knoflíku pro nás Stáňa měla k obědu připravené špagety a hlad už pomalu zase útočil. Nakonec všechno dobře dopadlo, počasí se umoudřilo a tak jsme se mohli projít alespoň na ten oběd – a byl vynikající!

Kdo z vážených čtenářů může říci, že kvůli němu otevře jakýkoliv obchod dřív? Fortelláčata ano! V pátek pro nás jako vždy o hodinu dřív otevřel stánek se zmrzlinou před kinem, abychom se naladili na promítání. Ředitel kina Tomáš Kopeň měl při výběru filmu opět šťastnou ruku a tak jsme se společně se spoustou fortelláckých dětí, které sice nebyly na táboře, ale mohly přijít do kina, bavili při skvělém animáku Já, padouch 4. Samozřejmě nechyběl popcorn, který nám pánové přinesli až na balkón, takže jako speciální táborový bonus byl pro všechny bez fronty.

Další týden začal sestavením nových týmů – někteří táborníci odešli, jiní přišli, mnozí zůstali oba týdny. Dopoledne se základna proměnila v beauty salón – malování na obličej se ujaly nejstarší fortellácké slečny, o účesy mladých dam i pánů se postarala profesionální kadeřnice. A že to tedy byly modely! ☺

V úterý jsme opět vyrazili na celodenní výlet. Tentokrát bylo naším cílem Městečko Trnávka a zřícenina hradu Cimburk. Týmy už předem dostaly zadání ke krátké scénce a měly za úkol si připravit kostýmy a odehrát divadelní minipředstavení. Většinu toho „oddřeli“ starší táborníci (zejména ve fázi vzniku a tvorby), ale i ti nejmenší dostali své role (houby, stromy atd.). Naučná stezka Bílé paní dovedla všechny až na opravdu romantickou zříceninu hradu Cimburk, jen se nějak nepodařilo žádnému z týmů po cestě tam ani zpět najít všechna zastavení a tím rozluštit tajenku, vedoucí k pokladu. No nic, tak třeba příště. Ovšem všechna divadelní představení, odehrávající se v kulisách Cimburku, by mohla rovnou na Jiráskův Hronov (přehlídka amatérských divadelních souborů), někteří herci (zejména houby) zvládli i tři představení! Neplánovaně jsme měli i cizí diváky – turisty s dětmi, kteří se při našem hraní velice – a zadarmo – pobavili! No a protože nám u toho všeho opět notně vyhládlo, rychle jsme se vydali do místní restaurace U Valacha – kuřecí masová směs byla skvělá a hranolků, které se spořádaly, by byl možná větší kopec, než na jakém stojí Cimburk.

Ve středu jsme vyrazili na rodinnou rybí farmu u Kokorů. Pan Kokora nám opět ukázal své největší ryby a pak nám dal možnost pohrát si v jeho nádherně udržovaném parku. Ve vedru, které panovalo, se nikomu nechtělo moc závodit, tak jsme plánovanou olympiádu odložili a nechali volnou zábavu a sportovali jen tak lážo plážo – fotbálek, pétanque, honička, skluzavka atd… K obědu jsme slupli zhruba stovku palačinek s nutellou a tvarohem ze Sázavské pekárny a ještě nám zbylo kousek místa v bříšku na vynikající zmrzlinu ve stánku Na ráně. 

Čtvrtek jsme zasvětili zvířátkům. Vycházkou jsme došli do areálu zemědělské a veterinární školy. Ing. Hana Stehlíková se svou kólií a ing. Darka Kotyzová s německým boxerem (oba certifikovaní pro cannisterapii) nám převedly psí agility (zdolávání překážek) a rovněž jsme měli možnost zjistit, jak funguje cannisterapie (léčebná psychosociální a fyziorehabilitační terapie s asistencí speciálně vycvičených psů). Zlatým hřebem dne bylo ovšem překvapení – ze stáje Rosemary rodiny Filipových v Dolním Třešňovci za námi přišli čtyři poníci. Tři si mohly děti pohladit a povodit za uzdu, čtvrtý byl osedlaný ke klidné vyjížďce. ☺ Zájem byl obrovský a protože jsme měli relativně dost času, na rozdíl od hektických a hlučných poutí se na zemědělce jezdilo v naprostém klidu a pohodě, fronta se tvořila jen výjimečně a ti nejšikovnější a nejvytrvalejší se svezli i několikrát! Menší fortelláčata potřebovala na poníka trošku pomoci, ovšem větší se dokázala vyšvihnout do sedla jak profesionální kovbojové – a šťastný výraz v očích měli úplně všichni. Bylo to opravdu moc prima, jenže nám zase strašně vyhládlo. Příprava předem objednaného kebabu se pro velké vytížení při přípravě trošku zadrhla, z toho důvodu jsem se s obědem asi 15 minut zpozdila, což prý vedlo téměř ke vzpouře a skandovanému pokřiku oběd, oběd! Pizza i kebab (co kdo chtěl) zmizely v našich útrobách, nezbylo vůbec nic. ☺

V pátek jsme si od rána vyráběli masky, abychom si mohli udělat karnevalový průvod a diskotéku a do oběda jsme stihli ještě fortellácké kino s vlastnoručně připraveným popcornem. Dotvořila se alba, posbírali jsme si své věci (alespoň z velké části ☺) a nezbylo než se loučit. A najednou bylo po všem. Fortelláčta se rozprchla do všech stran a naše základna osiřela. A jestli máte z předchozího čtení pocit, že to musely být fakt nabité dva týdny – no to si pište! Spoustu jsme toho stihli – a co jsme nestihli, to si necháme na příště. Za všechny vedoucí mohu říci, že už teď se těšíme. A možná, že s některými se uvidíme již brzy – podzimní fortelláček pro děti školou povinné proběhne v termínu 29. – 30. 10. 2024.

Iva Červinková