Letní fortelláček 2021

O osud letošního už pátého letního tábora pro malá fortelláčata jsme se od jara trošku obávali, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Jedinou drobnou komplikací byla nutnost pravidelného pondělního testování účastníků – ale na to už byli všichni zvyklí ze školy. A to, že jsme vynechali větší výlety a drželi se pouze nejbližšího okolí, byl vlastně taky přínos. Znovu se potvrdilo, že když má člověk touhu a chuť poznávat nové věci a k tomu navíc partu kamarádů, dá se najít dobrodružství a skvělá zábava opravdu za humny.

Ve středu jsme se vydali do kina na skvělý animák Luca, hned po něm jsme přepadli stánek se zmrzlinou a předvedli paní prodavačce, co je to opravdový nával a frmol! Poté došlo k vtipnému nedorozumění (člověk by neřekl, že je v Lanškrouně tolik zahrad☺!). Týmy se vydaly do zahrad, kde byly naplánované hry a oběd. Já jsem se vydala do mlíčáku pro palačinky. Dojela jsem s nimi do zámeckých zahrad, připravila výdejní lavičku, nachystala tácky, pití, ubrousky, čekala, čekala a pomalu mi začínalo být divné, jak může cesta z kina tak dlouho trvat… Fortelláčata zatím řádila v pivovarské zahradě, těšila se na palačinky a bylo jim divné, kde se s nimi ta Iva zatoulala. Samozřejmě vše vyřešil následný telefon, který sice trošku připomínal blázinec (Já: “Kde jste?“ Anežka: „ V zahradách. A kde ty?“ Já: „ No, taky v zahradách“), ale za pár minut jsme už byli všichni na stejném místě. Palačinky i ovocné poháry byly skvělé a já jen doufám, že do příštího roku nezapomenu, že nejlepší jsou ty s nutelou (poděkování patří sázavské pekárně a paní Klimkové a Minaschkové!).

Ve čtvrtek jsme navštívili zemědělskou školu a byli jsme překvapeni, jaká zvířata tam jsou k vidění. Studenti se vzorně i přes prázdniny starají o místní chovy a správce pan Karel Tribula nestačil odpovídat na dotazy. Nejvíc se dětem líbilo, že studenti si sem během školního roku mohou vzít své domácí mazlíčky (jsou tu kotce pro králíky i pro psy), ale samozřejmě se o ně musejí sami starat. V krásném školním arboretu jsme si mohli opéct buřtíky, zahrát hry a zase už byl čas k návratu na základnu.

V pátek přišel na řadu tradiční karneval, dokončovala se táborová alba těch, co končili, chodbami se linula vůně pop cornu z našeho kina, zahráli jsme si na superstar – a první týden byl za námi.

Druhý týden se trošku změnilo složení týmů – a tak bylo opět v pondělí potřeba doplnit týmové kšiltovky, založit nová alba a seznámit se s novými kamarády.

V úterý se od rána trošku mračilo a tak jsme se báli, abychom při poznávání historie Moravské Třebové nezmokli. Ale počasí vydrželo a my jsme se mohli po týmech různými cestami vydat na Křížový vrch. Každý tým obdržel seznam 15 docela náročných otázek, k jejichž rozluštění museli všichni poctivě projít kaple na křížové cestě, hřbitov, vyšplhat se až k sousoší Kalvárie a ještě mít oči a uši nastražené. Všem týmům se podařilo zadané úkoly splnit a tak jsme si mohli zaslouženě dopřát trošku her, odpočinku a výbornou třebovskou pizzu na krásném místě u sochy plačící Anny. Nakonec jsme ty pláštěnky přece jen museli asi na deset minut vytáhnout, ale krásný výlet už nám to nezkazilo.

Ve středu jsme měli v parku u L‘Artu naplánovanou malou pouť s atrakcemi pro malé děti, ale hlavně virtuální realitou pro ty větší. Nepřízeň počasí nás však z parku zahnala na přísálí L’Artu, vedení kulturního centra nám vyšlo vstříc a umožnilo nám, abychom si vše užili bez omezení. Menší děti se věnovaly různým soutěžním disciplínám – lovení rybiček, chození na sloních chůdách, házení míčkem, stavění kostek poslepu atd. Ti větší si potom naplno užívali virtuální realitu – chodili mezi mrakodrapy, mečem trefovali barevné kostky atd. Fronta byla dlouhá, ale všichni zájemci se spravedlivě prostřídali, jen oběd jsme málem nestihli!

Ve čtvrtek nám poprvé za celých pět let déšť nedovolil plánované putování oborou k Eduardovu prameni. Tak jsme jen vyjeli na krátkou návštěvu Knoflíku na tradiční Stániny špagety, pro zahřátí jsme si i trošku zaběhali, ale bylo opravdu ošklivo a tak jsme většinu dne strávili hraním her na základně.

No a už tu byl pátek. Tentokrát jsme díky vstřícnosti zaměstnanců kulturního centra neměli „domácí“ maškarní diskotéku, ale vyrazili jsme v průvodu do L’Artu, kde nám pan Mirek Seman uspořádal pravou diskotéku na sále. Nechyběla barevná hudba ani pořádné disco pecky. Tak jsme si trošku zatrsali, vylosovali drobné dárky v tombole a už jsme opět museli pádit na oběd. Po něm už jsme jen dodělali alba, posbírali věci, rozdali poslední kamarádská objetí (opět bylo vidět i nějakou tu slzičku při loučení) a poplácání – a fortelláček opět na rok osiřel.

Letošní bilance opět nebyla špatná – žádný velký úraz (drobné i jedna větší odřenina se stihly zahojit dřív, než tábor skončil). Spousta hezkých zážitků, poznání, legrace a zábavy. Prohloubila se stará přátelství, vzniklo několik nových a dokonce můžeme prozradit, že některá přerostla v lásku a vztah (vzhledem k věku zúčastněných ovšem trošku pochybujeme, že je to na celý život). Tak ať se zase za rok ve zdraví a pohodě sejdeme☺!

Iva Červinková