Na Moravu nejen za vínem 2023

Za všechna léta, kdy se vydáváme na podzim na Moravu za vínem, jsme navštívili už téměř všechny zásadní vinařské oblasti a viděli i spoustu zajímavých míst a památek. Záměrně oblasti i sklípky střídáme, abychom toho poznali co nejvíce. Cílem našeho letošního putování se stal vinný sklep Herbenka v Hustopečích.

Pár dní před odjezdem to vypadalo, že bude zle. Po krásném babím létu se začalo kazit počasí, ochlazovalo se a předpověď na nejbližší dny mi opravdu velmi kazila náladu. Střídavě jsem projížděla naše a norské meteorologické
servery, nebude‑li někdo z nich trošku optimističtější, ale bylo to stejné – v sobotu bude pršet, foukat a teplota kolem nuly vydrží celý den. Nedokázala jsem úplně vymyslet, čím nahradím pěkný program po cestě, který byl naplánován venku a tak potřeboval trošku příznivější počasí. Ale pak asi někdo udělal čáry máry fuk – ráno to nebylo tak hrozné a čím víc jsme se blížili na jih, bylo líp a líp. Nakonec se udělal opravdu zázračně vybarvený podzimní den, ve kterém jsme si například poobědní kávičku v příjemné restauraci u Trávníčka v Modřicích u Brna mohli vychutnat na venkovní terase, což byl nečekaný bonus.

Po obědě vedly naše kroky na rozhlednu Vladimíra Menšíka v Hlíně u Ivančic (V Ivančicích se oblíbený herec narodil, ale protože tam už mají rozhlednu Alfonse Muchy, pojmenovali po něm rozhlednu u sousedů). Kdo nelitoval námahy, byl odměněn krásným výhledem na Pálavu, Karpaty a o něco méně malebným pohledem na jadernou elektrárnu Dukovany. Na rozhledně pár fotografií připomínalo život oblíbeného herce. A nečekaný pro nás byl také poměrně masivní útok žravých slunéček, ve kterých zřejmě teplý slunečný den vzbudil bojovnost.

Z rozhledny jsme se posunuli do nedalekých Dolních Kounic. Trošku letem jsme si proběhli tamější památky – historický vinařský lis, synagogu a židovský hřbitov. Bez přehánění vrcholem našeho putování se však stala komentovaná prohlídka torza gotického kláštera Rosa Coeli (čti Rosa célí – růže nebes). Opravdu mystické místo, na němž snad každého ovane NĚCO, co asi nejde úplně pojmenovat. Místo je velmi oblíbené pro focení novomanželů, natáčely se tu i některé pohádky – třeba ta O statečném kováři. A pak už jsme se rychle posunuli do Hustopečí, kde v příjemném prostředí sklepu Herbenka se o nás skvěle starali jeho provozovatelé - matka a syn Gregušovi. Hned na úvod nás pobavil velmi vtipný sommeliér, který i přes své mládí o víně mluvil s přehledem a láskou. Snažil se nás i trošku vychovávat, jak se má správně držet sklenička, jak se nemá „omatlávat“, aby víno neteplalo – ale upřímně,
valných pedagogických výsledků nedosáhl. Sotva někdo přestal „omatlávat“, někdo jiný zase začal ☺. Po řízené degustaci si každý vybral ke konzumaci víno, které mu nejvíce chutnalo a pak už vše probíhalo podle známého scénáře – výborná večeře, vynikající vína a k nim spousta pochutin, káva, koláčky – na co měl kdo chuť. Hned z večera to také rozjela cimbálová muzika, protože není pochyb o tom, že ta a moravské lidové písně do sklípku neodmyslitelně patří. Někdo si s muzikanty s chutí zazpíval, mnozí to rozjeli i na parketě – prostě zábava jak se patří. Večer utekl jako voda a ani se nám kolem půlnoci nechtělo domů, jenže bohužel do Lanškrouna je ze sklípku cesta dlouhá… Myslím, že kdo nezůstal sedět doma, nelitoval. A ti ostatní to mohou zkusit třeba příště, určitě nějaké příště zase bude. ☺

Iva Červinková