Někdy máme krásné věci přímo za humny

Protože se nám nepodařilo z žádného fortelláka vymámit článek z dalekých cest a exotických destinací, zůstáváme tentokrát doma. Což ale vůbec neznamená, že bychom přímo za humny nemohli objevit úžasné a zajímavé věci. Výhodou je, že nemusíme polykat tisíce kilometrů, utrácet drahá eura a vybírat dovolenou. Na níže popsané putování vám stačí jedna obyčejná sobota.

Náměšť nad Oslavou je půvabné městečko na pomezí Vysočiny a Jihomoravského kraje. Jeho dominantou je renesanční zámek, spojený zejména s bohatou historií pánů ze Žerotína. Býval také letním sídlem prezidenta Edvarda Beneše. Zpřístupněny jsou ojedinělé interiéry zámecké kaple, knihovny, reprezentačních sálů i soukromých apartmánů s množstvím cenných uměleckých děl, ucelenou expozicí tapisérií a ukázky šlechtického bydlení a stolování na přelomu 19. a 20. století.

Soukromá Galerie 12 se nachází v areálu zámeckého parku a je provozována sezónně. Patří výtvarnici Lídě Tasovské a vznikla za účelem prodejních autorských výstav výtvarníků různých oborů a žánrů. Její součástí je expozice děl jejího manžela, sochaře a uměleckého kováře Pavla Tasovského. Kovové, pomalu rezivějící sochy a umělecké artefakty na dvorku mají jedinečné kouzlo a opravdu stojí za nahlédnutí do světa lehce umělecky rozevlátého. Oficiální výstavní prostor je nejspíš nějaká bývalá hospodářská budova, příslušející k zámku, karikatury a vtipy Mirka Kemela zase našly svůj originální prostor k vystavení ve stodole. Podle našich zkušeností se nedá úplně spolehnout na aktuálnost jejich webových stránek a pokud byste chtěli do galerie nakouknout, je lépe se informovat telefonicky. A jako zcela hmatatelná památka na naši návštěvu visí v našem obýváku dvě úžasné grafiky Vladimíra Javorského.

Za pozornost v Náměšti stojí rovněž barokní most přes řeku Oslavu z poloviny 18. století. Ten zdobí kolekce 20 barokních soch, které umocňují jedinečnost této stavby. Symbolické ochránce a strážce představují archandělé Gabriel, Michael a Rafael, anděl od nebeské brány a sochy dalších světců. Zda však měl jejich výběr nějaký symbolický důvod, není známo. Po poslední opravě mostu v roce 1986 byly osazeny již kopie soch, opravené originály jsou uloženy v zámku.

Pouhé čtyři kilometry (a při dostatku času se dá tato vzdálenost urazit vycházkou ze zámeckého parku v Náměšti) je vzdálena nevelká obec Kralice nad Oslavou, kde můžeme navštívit krásně zbudovaný a se zřejmou hrdostí opečovávaný památník slavné Bible kralické. Nachází se v sousedství bývalé tvrze, kde v letech 1578–1620 našla své útočiště tajná bratrská tiskárna, která zde tiskla nejen bibli a bratrské kancionály, ale i světská díla a učebnice. Nejvýznamnějším dílem však je šestidílná tzv. Bible kralická, náležící k vrcholům tiskařského umění v našich zemích a k pokladům českého jazyka. Je to česky tištěná bible, kterou z původních biblických jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) přeložili překladatelé a teologové původní Jednoty bratrské. Je to první český překlad bible z původních jazyků, jeho iniciátorem byl bratrský biskup Jan Blahoslav. Ten také začal používat rozsáhlé komentáře.

Expozice Dílo tiskařů Jednoty bratrské přibližuje život tiskárny, je tu funkční tiskařský lis.

Další expozicí v památníku je Labyrint života Jana Ámose Komenského, který připomíná životní pouť tohoto velikána a další osobnosti Evropy 16. a 17. století.

Jelikož právě po x-té opakují v České televizi F. L. Věka, chtělo by se mi s ohledem na pravé české vlastenectví říci – každý dobrý Čech a vlastenec měl by navštíviti místo toto, neboť zde je navždy přítomen veliký duch český a památník připomíná krásu a věčnost knih a řeči naší.

Posledním zastavením našeho dnešního putování budou asi 30 km vzdálené Dolní Kounice a velkolepá zřícenina kláštera premonstrátek Rosa Coeli (z latiny Růže nebes). Areál se zříceninou klášterního kostela a barokní rezidencí je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Podle kronikáře Jarlocha založil klášter již v roce 1181 moravský velmož Vilém jako pokání za poničený majetek v Rakousích, kam podnikal vojenské vpády. Ve druhé čtvrtině 14. století byla zahájena stavba nového gotického kostela, na což navázala přilehlá kvadratura s rajským dvorem. Je možné, že za husitských válek byl konvent vypálen, nelze to však doložit. V dalším průběhu století se hospodářská situace kláštera stabilizovala a na začátku 16. století byl kounický probošt jedním z nejvýznamnějších moravských prelátů. Posléze se však konvent dostal do krize, komunita částečně opustila řádové předpisy (velmi kulantně řečeno, prý se tam děly věci!) a v polovině 16. století zcela zanikl. V průběhu dalších staletí klášter mnohokrát změnil majitele, objevilo se několik pokusů o jeho vzkříšení, ale ani majitelům panství Ditrichštejnům, ani strahovským premonstrátům se obnova nezdařila. Dnes areál kláštera s kostelem vlastní brněnské biskupství, je veřejně přístupný, poměrně slušně opravený (tedy pouze ve smyslu, že je možno se v něm bezpečně pohybovat – projít ochozy i do patra) a je vyhledáván k filmování a focení – například svateb (i my jsme mohli pozorovat jednu nevěstu při poměrně profesionálním focení). Natáčela se tu například pohádka O statečném kováři, Četnické humoresky a Labyrint a lehce tajemné kouzlo tohoto místa na vás dýchne z každého kamene.

Iva Červinková