VII. letní tábor fortelláček

Mohlo by se zdát, že jako ostřílené fortellácké táborníky nás už málokdy něco překvapí. Ale letos přece jen byla některá „poprvé“…
Poprvé například fortellácké týmy vedly naše kolegyně z výrobních středisek, které měly z důvodu nižší zakázkové náplně možnost změnit na chvíli svá běžná pracoviště a úkoly za zábavu a hry – to vše samozřejmě s velkou nadsázkou, protože jen ten, kdo si to někdy zkusil, ví, jak náročný, namáhavý a únavný může být den plný her. Vedoucí se svých nových rolí ovšem zhostily na výbornou a na čtrnáct dní se z nich a Vašich dětí stala fungující a zábavná parta. Rovněž poprvé nás letos více potrápily rozmary počasí. Vždycky jsme trpěli spíše velkým vedrem a měnit program jsme za celou historii museli snad jen dvakrát. Letos bylo počasí vrtkavé, neustále se měnila předpověď, aby pak stejně skutečnost byla ještě úplně jiná… I s tím jsme se samozřejmě dokázali nějak poprat a tak při ohlédnutí za letošním fortelláčkem se vrací příjemné pocity, jak jsme si to užili. Dovolte nám, abychom vám, kdo jste u toho nebyli, alespoň slovem a obrazem popsali, jak to letos všechno bylo…

Startovním dnem bylo pondělí 24. července a pokud zůstaneme u sportovní terminologie, na hřiště se dostavilo téměř čtyřicet dětí a do startovních bloků zakleklo i šest nových vedoucích včetně svačinářky (doufám, že se Lucky tohle označení nedotkne, protože svačinářka je na táboře úloha klíčová, nezastupitelná, vážená a oceňovaná☺). Tvořila se trička, čepice, jmenovky, založili jsme fotoalba, pokreslenou asfaltovou plochou jsme o sobě dali vědět všem fortellákům, vyzkoušeli jsme, jak se obědvá ve firemní jídelně, zahájili jsme budování hradů, zámků a dalších obydlí z kartonových krabic a zjistili jsme, že i když jsou letos nějaké novinky, spousta věcí se nemění – například to, že čas na táboře strašně utíká a občas se ani všechno nedá stihnout…
V úterý jsme vyrazili na první ze dvou celodenních výletů. Čekal na nás nedaleký Košumberk, kde byla naším cílem zřícenina hradu se spoustou zajímavostí, prošli jsme zbrojnici, vyhlídku, nevynechali jsme sklepení, kde jsme mohli vyzkoušet místní ozvěnu a dokonce jsme se od kastelána dozvěděli tajemné informace o místním strašidle – zakletém kocourovi, který se občas zjevuje – my jsme ho ale nezahlédli☺. Cestou zpět jsme otestovali lanový park a pak už jsme se hladově vrhli na pizzu z vyhlášeného podniku ve Skutče. A opravdu nezbyl ani drobeče. Ovšem přála bych vám vidět podezřívavé pohledy městských policistů, kteří kolem mě projížděli právě ve chvíli, kdy jsem u parkoviště na složené klády vybalovala 15 krabic s pizzou ☺.

Ve středu nám počasí nedovolilo vyrazit na stopovanou na zámeček, poprchalo a bylo nevlídno. Nakonec se déšť umoudřil a tak se nám podařilo si podle plánu opéct buřtíky a chvíli si zablbnout alespoň v parku u kulturáku a zkrácenou stopovanou si zahrát při zpáteční cestě. Ve čtvrtek jsme se díky známostem fortellačky Hanky Šebrlové dostali mezi profesionální hasiče. Ukázali nám opravdu všechno, něco jsme si mohli i sami vyzkoušet a byla to velmi zajímavá a poučná exkurze. I z fotek je vidět, jak jsme si to užili. V parku před hasičárnou jsme potom spořádali čtyři přepravky výborných sázavských palačinek a plnění několika úkolů nám zpestřilo zpáteční cestu přes Výsluní na základnu.
Pátek už byl také tradiční – domácí kino, dodělávání alb, zábava na základně.
První týden utekl jako voda, část osazenstva se vyměnila a mohli jsme se vydat vstříc dalším dobrodružstvím.
Hned v pondělí po krátkém seznámení s novými účastníky a jejich začlenění do týmů se základna proměnila v kosmetický a kadeřnický salón. V rukách profesionálních kadeřnic a kosmetiček (mnohdy i s přispěním vlastní kreativity a šikovnosti) se nám děvčata proměnila v mladé dámy, které jsou ozdobou každé párty a mohou prakticky do jakékoliv společnosti. Mladí pánové nezůstávali pozadu a na jejich hlavách se rodilo opravdu mnohé překvapení – kadeřnické kreace doslova hrály všemi barvami.

V úterý byl v plánu další celodenní výlet – poznávání krás a památek Moravské Třebové. Každý tým s podrobným plánkem vyrazil na svou vlastní trasu se společným cílem, cestou plnil úkoly a zjišťoval informace. Bohužel sotva se všechny týmy opět šťastně sešly na moravskotřebovském zámku, dalo se do vytrvalého deště a po chvíli bylo jasné, že na zbytek dne se musíme schovat. Tak jsme si alespoň dali v Laskavárně luxusní horkou čokoládu a vyhlášenou třebovskou pizzu už jsme si vzali s sebou do Lanškrouna, aby nám nezmokla.
Středeční počasí se umoudřilo, nebylo sice takové teplo, abychom na Knoflíku organizovali vodní bitvu, ale vycházku do Obory a hlavně tradiční Stániny špagety jsme zvládli na výbornou.
Ve čtvrtek nám počasí opět ukázalo nevlídnou tvář, takže sportovní den v kulturáku jsme museli oželet. Na řadu tedy přišly různé stolní hry, fotbálek, ping‑pong – prostě všechno, na co při pěkném počasí skoro nezbývá čas.
A na závěr tábora nás čekala návštěva městského kina. Naštěstí nepršelo a tak jsme si mohli dopřát ještě před kinem společnou zmrzlinu. Naše oblíbená místa v kině na balkóně už na nás čekala, popcorn jsme také vyfasovali a tak už jsme se jen mohli ponořit do příběhu Jiskry a sledovat její dobrodružství ve filmu Mezi živly. Film se nám moc líbil, máme štěstí, že ředitel kina Tomáš Kopeň nás má rád a vždy nám něco hezkého vybere ☺. Dokonce nám věnoval spoustu filmových plakátů, které si jako cennou kořist děti odnesly domů.
No a po řízku v jídelně bylo jasné, že se fortelláčata začnou trousit domů, jejich skříňky v šatně se budou vyprazdňovat a VII. letní tábor se stane minulostí.
A tak nezbývá, než se těšit, že alespoň s některými dětmi se brzy uvidíme na podzimním táboře ☺.

Iva Červinková