Letní fortelláček 2020

Do poslední chvíle jsme doufali, že nám žádná omezení letošní fortelláček nezkazí – a štěstí nám opravdu přálo. O nic jsme nepřišli, nemuseli jsme měnit plány ani příliš improvizovat. Užili jsme si vše až do úplného vyčerpání☺!

Tým červených, vedoucí Eliška

Tým žlutých, vedoucí Štěpánka

Tým modrých, vedoucí Domča

Tým růžových, vedoucí Gabča

Tým zelených, vedoucí Adam

Celodenní výlet do Brna

V úterý jsme za již tradičně VELMI vydařeného počasí vyrazili na brněnskou přehradu, což jsme si odhlasovali již na loňském podzimním táboře. Kvůli všemožným nástrahám po cestě včetně nekonečných objížděk nám původně plánovaná loď beznadějně odplula a tak jsme nabrali zpoždění hned dopoledne. Další spoj jsme už chytli (bohužel jako spousta jiných zájemců, takže bylo dost plno) a tak jsme se mohli pokochat příjemnou vyjížďkou po přehradě, na které byl čilý ruch – loďky, paddleboardy, plachetnice, nafukovací čluny, plavci – všichni si užívali krásný letní den. Dojeli jsme pod hrad Veveří, který jsme potom (s trochou nadsázky) dobyli – tedy minimálně po tom výšlapu alespoň bufet s vychlazenými nápoji. Po výborném obědě jsme vyrazili na opět komplikovanou cestu domů, během níž jsme opakovaně rodiče informovali o dalším zpoždění… Ale sláva, nazdar, výletu – nakonec jsme v pořádku dorazili zpět.

Dovádění na koupališti, minigolf a vodní bitva

Ve středu jsme se vydali na již tradiční den u vody – na koupališti jsme si zařádili na atrakcích, poté jsme si zahráli minigolf, kde došlo na již také tradiční nanuky. Přesunuli jsme se na Knoflík na výborné špagety u Stáni a na závěr konečně v tom vedru došlo i na bitvu s vodními pistolemi – prostě krásný den…

Šipkovaná na Zámeček, opékání buřtů

Ve čtvrtek byla připravená šipkovaná na Zámeček, a tak jsme po týmech vyrazili rovnou z fortellu. Po cestě jsme hledali zprávy a plnili úkoly, takže nám cesta docela utekla. Na Zámečku jsme porušili všechna pravidla zdravé výživy – po buřtech k obědu došlo opět i na nanuky. Ale tentokrát nebyly zadarmo – každý musel zodpovědět nějakou soutěžní otázku. Kdo neznal odpověď, musel znovu na konec fronty. No, byli i nejmenovaní rekordmani, kteří se vraceli třikrát☺!. Ale nakonec si ten nanuk vysloužili úplně všichni!

Vyrábění masek, karneval

V pátek jsme si sotva stihli dodělat táborová fotoalba, vyrobit masky a užít si trošku karnevalového veselí a diskotéky – a už byl první týden u konce. A to byla vlastně jediná stížnost, kterou jsme za celý tábor slyšeli – že to strašně utíká. Při loučení s těmi, kdo už dále nepokračovali, dokonce ukápla i nějaká ta slzička…

Africké muzeum doktora Holuba v Holicích

Úterý bylo opět ve znamení celodenního výletu. Snad poprvé za všechny tábory jsme vyráželi za deště a na tvářích účastníků zájezdu trošku chybělo nadšení. Ale moje skálopevné přesvědčení, že nám prostě nemůže pršet, opět slavilo vítězství – už za Vysokým Mýtem se mraky protrhaly, v Holicích už skoro vykukovalo sluníčko, přesně na pěkné focení. Africké muzeum doktora Holuba stojí určitě za návštěvu, dozvěděli jsme se spoustu zajímavého, vyzkoušeli jsme si všechny interaktivní hry, virtuálně jsme cestovali po Africe. Řízečky ve Staroholické restauraci nám přišly k chuti a ještě nám zbyla chvilka času na vyzkoušení všech atrakcí na dětském hřišti. No a deset kilometrů od Lanškrouna začalo opět pršet… A protože v Lanškrouně lilo celý den, nikdo nám ani nechtěl věřit, jak krásně nám to vyšlo.

Kino v Lanškrouně, orientační výlet po městě

Ve středu jsme vyrazili do města. Nejdříve na zmrzlinu a hned potom na návštěvu lanškrounského kina. A byla to paráda, měli jsme celé kino pro sebe, takže někteří během filmu vyzkoušeli i dvě až tři sedadla. Film Ježek Sonic byla výborná volba, zaujal malé i větší děti natolik, že i vedoucí kina nás pochválil, jaké máme hodné děti, které během filmu necourají… Po obědě v Restauraci na růžku byla připravena zajímavá aktivita – každý tým dostal mapu a vyrazil na vlastní cestu městem zpět na základnu. K identifikaci každého dalšího bodu trasy bylo potřeba trošku přemýšlení a luštění. Někomu se zadrhl už začátek – mapy se zmocnili ti dle svých slov nejchytřejší – jen bylo divné, že se kolem mě vraceli už po pěti minutách s mumláním, že to bylo, ty vole, na druhou stranu. Adam prohlásil, že to tedy nechá na těch chytrých a hledat ať je začneme kolem čtvrté. Ale samozřejmě vše opět dobře dopadlo a – světe div se – na základnu dorazily všechny týmy v plném počtu☺!

Žichlínské poldry, Rychnovský vrch

Ve čtvrtek nás čekal nejdelší výšlap – od poldru k lesní kapli na Rychnovském kopci. Trošku jsme podcenili deště, takže jsme se museli chvilkami vyhýbat loužím a mokřinám a také jsme čelili občasným útokům neodbytných komárů. Odměnou nám byla vynikající moravskotřebovská pizza, kterou nám přivezli až k lesu a která opravdu v dětech mizela neskutečným tempem. Prý jsme byli naprosto rekordní objednávka v celé historii pizzerie☺. No a cestou zpět jsme stihli ještě letošní závěrečnou zmrzlinu na naší tradiční zastávce ve stánku Na ráně. Mají tam nové zázemí pro děti, krásný posekaný trávník, prolézačky, zvířátka, vřele doporučujeme (je to na výjezdu na Albrechtice u prodejny Barvy-laky).

Loučení…

No a v pátek jsme tradičně dodělali alba, zasoutěžili jsme si týmovém kvízu, vyrobili pravý táborový popcorn k filmu a dokonce se nám podařilo naši základnu i trošku uklidit☺. Na slzičky tentokrát nezbyl čas, zaznělo pár posledních ahoj a základna opět osiřela.

Dnes už bohužel víme, že na podzim se nesejdeme, takže snad příští léto na shledanou.

Iva Červinková