Pavel Jelínek – Teď už se i kochám

Projektový manažer Pavel Jelínek je muž mnoha zájmů. V jednom z minulého čísla časopisu Fortelloviny poutavě vylíčil své putování za francouzským opevněním – Maginotovou linií. Se svou motorkou často a rád brázdí blízké a širší okolí Lanškrouna. A v poslední době se dokonce odlepil od země a vzlétl. Povídali jsme si o jeho lásce k letadlům, která ho přivedla až na letiště a k pilotnímu průkazu.

Kdy se váš zájem stočil od malých modelů k velkým letadlům?

Od malička jsem věděl, že mé aktivity se budou ubírat směrem k závodním autům anebo letadlům. Ve velkém letadle jsem se ale proletěl až ve 26 letech, dá se říci, že jsem přetrpěl týdenní dovolenou v Řecku jen proto, abych mohl letět☺. Potom jsem jako dárek dostal poukaz na letiště do Ostravy na akci „Pilot na zkoušku“, tam jsem poprvé v životě letěl ultralightem, který jsem si tedy mohl i vyzkoušet řídit. Protože jsem se často zabýval počítačovými simulátory a létal jsem na nich i s velkými dopravními letadly, docela přesně jsem věděl, jak v letadle všechno funguje a tudíž mi to docela šlo – a byl jsem chycen. Už dva dny po návratu z Ostravy jsem se rozhlížel, kde bych se létání mohl věnovat.

Zakotvil jste v Aeroklubu Moravská Třebová a začal tedy jezdit za létáním do Starého Města. Co vás tam táhlo?

Právě v té době pořídil místní Aeroklub dvě nová letadla a jedno z nich bylo právě to, které jsem si vyzkoušel v Ostravě. Takže jsem byl úplně první, kdo si ho mohl vyzkoušet. Je tam i fajn parta a hlavně jsem měl obrovské štěstí na bezvadného instruktora Michala Lacka, který jezdí z Brna. Myslím, že do lepších rukou jsem se nemohl dostat, mám k němu absolutní důvěru, což je při létání velmi podstatné. Navíc letiště ve Starém Městě je široko daleko jediné, které má vybudovanou asfaltovou startovací dráhu, na většině malých letišť je jen tráva, takže je piloty hojně vyhledávané. Dá se tu i natankovat, občerstvit se, zejména o víkendech při hezkém počasí je tu docela slušný provoz.

Co všechno kromě chuti a nadšení vlastně potřebuje člověk, aby mohl začít létat?

Pokud jde o pilotní průkaz na ultralight (UL licence Letecké amatérské asociace ČR platí vlastně jen pro ČR), není to vlastně tak složité – z právního hlediska to vlastně není standardní „velké“ letadlo. Stačí absolvovat zdravotní prohlídku od leteckého lékaře (která ale stačí i na velké letadlo) a průkaz radiotelegrafisty, který na základě zkoušek získáte na Českém telekomunikačním úřadě v Praze.

Co všechno pak obnáší výcvik?

Ten se skládá z teoretické přípravy (mechanika letu, aerodynamika, letecké motory, meteorologie, atd.) a většinou jde o samostudium. Tady mi hodně pomohly mé zkušenosti z modelařiny – fyzikální zákony platí stejně u modelů jako u letadel, pokud máte nějaké zažité návyky, je možno je aplikovat. Pak je to praktická část přípravy – 20 nalétaných hodin, z toho polovina s instruktorem (každé letadlo má dvojí ovládání, takže instruktor může zasáhnout podobně jako v autoškole). Můj instruktor například razí zásadu, že je třeba nechat žáka i udělat chybu a pak ji napravit – samozřejmě to nesmí být chyba fatální. Druhou polovinu výcviku už absolvujete samostatně. První samostatný let je bez přehánění zlatý hřeb celého výcviku. Třeba moje maminka vůbec nebyla schopna pochopit, že mě nechají letět SAMOTNÉHO☺! Největší dotace hodin jsou tzv.okruhy – vzlétnete, obletíte letiště po okruhu a přistanete, to je největší umění. Musíte si také osvojit zejména bleskurychlé rozhodování. Pokud se ocitnete ve složité situaci za volantem auta, máte přece jen nějaký čas na přemýšlení, někdy můžete zpomalit, zastavit a problém vyřešit. To v letadle bohužel nejde (smích). Celý výcvik pak uzavírají zkoušky podobné těm v autoškole.

Takže v kapse máte od září čerstvý pilotní průkaz a už se rozhlížíte po vlastním letadle?

Tak to budu muset ve fortellu ještě pár let pořádně máknout (smích). I když ultralight je cenově mnohem dostupnější než třeba závodní automobilový speciál. Pro mě bylo jednodušší stát se členem Aeroklubu Moravská Třebová. To obnáší samozřejmě nějaké povinnosti – například brigády na letišti včetně služby na řídící věži, na druhé straně mohu využívat všechny služby i letadla. Zatím tedy jen pro sebe, protože podmínkou po získání pilotního průkazu je nalétat 50 hodin sám nebo s jiným držitelem pilotního průkazu, takže zatím nesmím na palubu vzít „civilistu“.

Takže existuje reálná šance, že časem by se s vámi mohl proletět třeba i některý fortellák?

Když se nebude bát ☺! Možné to je, letiště pořádá tzv. seznamovací lety, při kterých se můžete ultralightem proletět. Je až k nevíře, co všechno se dá za hodinu letu stihnout – nádherné pohledy na Jeseníky, elektrárnu Dlouhé stráně, hrady Bouzov a Mírov, Pastvinskou přehradu, panoramata Orlických hor, Lanškroun a lanškrounské rybníky – je to fakt nádhera. Zkušený pilot už umí nalétnout tak, aby měl klient co nejhezčí výhledy i na pořízení fotek. Mě samozřejmě ze začátku řízení plně zaměstnávalo, ale teď už se i kochám. Občas z vrchu objevím i cestičku, kterou jsem neobjevil ani jako motorkář☺!

Přejeme Pavlovi hodně šťastně nalétaných hodin, málo vzdušných turbulencí, samá hladká a nedrncavá přistání a spoustu poznaných krás naší země.

Iva Červinková